Potraviny. Bez nich se opravdu neobejdeme. Víme ale, jak vznikají? V tomto článku bych se rád zevrubně podíval na důsledky současného zemědělství na půdu. Ano, půda je dnes ohrožována i jinými způsoby, ty ale dnes řešit nebudu.
Výroba potravin je dnes velice ožehavé téma. Firmy se samozřejmě snaží co nejrychleji a co nejvíce vydělat. Většinou přitom neberou ohled na udržitelnost jejich podnikání. Používají nadmíru průmyslově vyráběných hnojiv a pesticidů, čímž ničí naši přírodu a vyčerpávají půdu.
Dříve, ještě než do sektoru zemědělství dorazila mechanizace, se hospodařilo výrazně odlišně. Lidé pracovali na malých políčcích a po tisíce let hospodařili bez užívání průmyslových hnojiv. Až do dvacátého století. V této době přišla do výroby také výrazná mechanizace. Pole se tak s cílem maximalizovat zisky zvětšovala a zvětšovala.
To neslo s sebou rozličné následky. V prvé řadě bych se podíval na užívání chemických hnojiv. Syntetická hnojiva se na trhu objevila v první čtvrtině dvacátého století. Zpočátku je lidé používali jen zřídkakdy, takže jejich dopady nepředstavovaly problém. To se ovšem změnilo po druhé světové válce. Světová ekonomika procházela rychlým restartem a rozvojem, což s sebou neslo nárůst počtu obyvatel a stěhování lidí do měst. Tyto lidi bylo třeba nějak živit.
S rostoucí poptávkou po potravinách teda zemědělci sáhli po na první pohled geniálním řešení. Začali masivně využívat průmyslová hnojiva namísto přirozených organických hnojiv, třeba hnoje. Zpočátku se zdá, že zvolili skvělou cestu zajišťující bohaté úrody s malými náklady.
Po letech, spíše po desítkách let, se však začínají projevovat zásadní nedostatky tohoto přístupu. Na udržení výnosů z půdy je zapotřebí stále více hnojiv, jejich spotřeba rapidně stoupá. Půda se touto metodou vyčerpává.
Proč tomu tak je? To je velmi složitá otázka, proto zde uvedu jen příklad s hnojením dusíkatými hnojivy, například dusičnany. Za přirozeného stavu, tedy bez dodávání dusíku, jsou rostliny nuceny opatřit si tento základní prvek svépomocí. Rostliny, některé druhy více, jiné méně, podporují v okolí jejich kořenových systémů takzvané nitrifikační bakterie. Ty zpřístupňují dusík do podoby, kterou jsou rostliny schopny zpracovat, tedy na výše zmiňované dusičnany. Pokud však dodáme přímo dusičnany, rostliny nemají žádný důvod podporovat půdní mikroflóru, ta hyne. Rostliny se tak stávají závislé čistě na dodávce umělého hnojiva.
Další zásadní zmiňovaný problém představuje mechanizace a s ní spojené zvětšování polí. Velká pole snáze podléhají erozi, tedy znehodnocování půdy. Její částice, včetně úrodného humusu jsou odnášeny větrem, vodou… a nenávratně tak mizí z půdy. Pokud jsou však pole menší, oddělená remízky, daleko lépe udržují půdu tam, kde jsou pro nás prospěšná.
Závěrem tohoto krátkého textu považuji za nezbytné zdůraznit, že půda je velice cennou komoditou. Jeden centimetr v našem prostředí vzniká sto až tisíc let. A co víc, závisí na ní naše přežití. Veškeré potraviny, které sníme, mají původ v půdě. Proto si ji nenechme zničit.