Dnes jsem se rozhodl pro něco netradičního. Máme relativně čerstvě za sebou volby do evropského parlamentu. V kampani padlo mnoho tvrzení, některá z nich bych se pokusil rozebrat, uvést na pravou míru, případně vyvrátit.
„Dochází tady k takovému strašení, že stoupnou hladiny moře (…). Každý přeci si může udělat pokus, že si dá do skleničky kostky ledu, změří hladinu, pak počkáme, až se to rozpustí, ta hladina bude pořád stejná.“
Ano, zmíněný pokus tak opravdu funguje. Problém je v tom, že ne všechen led plave v moři. Pořád zbývá hromada ledu na pevnině, která když roztaje, hladinu moří zvýší. Navíc voda, jako většina látek, při zahřívání zvětšuje svůj objem. Tomuto jevu říkáme teplotní roztažnost. Kvůli tomu by hladina oceánů vlivem oteplování stoupla, i kdyby žádný led neroztál.
Zdroj: NASA
„Já si myslím že to člověk ovlivňuje (myšleno globální oteplování), ale je to jeden z 8 hlavních faktorů…“
Toto tvrzení není v zásadě nesprávné, důležitý je kontext, v jakém se používá. Člověk sice není jediný faktor, ale v současné době je rozhodující. Vychyluje klima z křehké rovnováhy a způsobuje oteplování.
Zdroj: NASA, IPCC Další info: ZDE
„Evropa vypouští jen 7% emisí skleníkových plynů. Dopad Evropy na globální klima je tedy zanedbatelný.“
Jde o primitivní názor, který mate veřejnost. Je pravda, že Evropská unie ze svého území skutečně vypustí jen 7% celosvětové produkce skleníkových plynů. Nebere se ale v potaz to, že se do Evropy dovážejí obrovská množství zboží, například z Číny. Za emise je tak formálně zodpovědná Čína. Ve skutečnosti to je ale evropská společnost, která si toto zboží objednává. Nebýt evropských požadavků, tyto emise by v Číně nevznikly. Právě spotřeba Evropy a USA tak stojí za největším množstvím vyprodukovaných skleníkových plynů.
Navíc, Evropa není jediná, která se snaží snižovat emise. Všechny významné světové mocnosti již mají své systémy, více či méně podobné evropskému Green Dealu.
Například Spojené státy americké se zavázaly ke zcela stejnému cíli jako Evropská unie, tedy k uhlíkové neutralitě do roku 2050, Čína do roku 2060 a rozvojová Indie do roku 2070.
Dává smysl, že nejbohatší ekonomiky světa si stanovily trochu ambicióznější cíle než chudší země na východě. Celosvětové úsilí jasně směřuje ke klimatické neutralitě a napříč všemi zeměmi se liší jen v detailech.