Zmínek o Green Dealu vidíme v médiích požehnaně. Další termín, Fit for 55, se tam objevuje už méně. To je podle mě trochu škoda, jelikož balíček Fit for 55 představuje velmi významnou část Zelené dohody pro Evropu.
Co to tedy je? Fit for 55 je balíček doporučení, který cílí na snížení emisí skleníkových plynů o 55% do roku 2030 oproti roku 1990. K jeho představení došlo v červenci roku 2021 a většina jeho částí již byla schválena. Celý balíček vychází z cíle Green Dealu Evropu proměnit do roku 2050 v klimaticky neutrální kontinent. Fit for 55 je tedy jakýmsi praktickým uvedením Zelené dohody do praxe.
Pojďme se tedy podívat na základní opatření, na kterých balíček stojí. Prvním, na české mediální scéně velmi kontroverzním, je obchod s emisními povolenkami a jeho rozšíření o další odvětví, například námořní a silniční doprava, nebo vytápění budov. Tyto sektory se tím přidají ke stávajícím sektorům energetiky a energeticky náročného průmyslu. Tam spadá třeba ocelářství, petrochemický průmysl, výroba cementu…
Systém funguje tak, že Evropská komise rozdělí emisní povolenky mezi jednotlivé státy a zohlední přitom energetickou náročnost daných ekonomik. Příslušné orgány států pak emisní povolenky draží, uvádějí je na trh. Tam se s nimi může nadále obchodovat. Pokud nějaké firmě přebývají, může je prodat firmám, které mají povolenek nedostatek. Cena se tak reguluje tržně, proto toto opatření řadíme mezi tržní mechanismy. Důležité je také zmínit, že některé velmi energeticky náročné podniky bez možnosti přechodu na šetrnější variantu dostávají nějaké emisní povolenky bezplatně.
Na co je ale firmy potřebují? Pokud někdo chce legálně vypustit emise oxidu uhličitého (povolenky zahrnují i jiné plyny, pro teď však postačí CO2), musí vlastnit příslušný počet emisních povolenek na dané množství oxidu uhličitého. Tím se stává ekonomicky výhodnější modernizovat výrobu a přejít na bezemisní technologie, než stále nakupovat emisní povolenky. Evropa navíc, jak se průmysl adaptuje na ekologickou výrobu, snižuje počty vydávaných povolenek. Tím zvyšuje jejich cenu a impuls pro modernizaci trhu je větší.
Balíček Fit for 55 uzákonil, že veškeré státní zisky z dražby emisních povolenek musí jít do ekologické transformace ekonomik. To představuje navýšení oproti dosavadním 50%.
Dalším opatřením, jehož cílem je snižovat emise, je tzv. uhlíkové vyrovnání na hranicích. Tím se daní dovážené komodity s vysokou uhlíkovou stopou, např. cement, ocel atd. Zkrátka to, co je v Evropě zatíženo emisními povolenkami. Cílem je, aby se vyrovnalo zatížení evropských firem se zeměmi třetího světa. Dovozci musí uhradit cenu, která odpovídá zátěži z emisních povolenek pro evropské podniky. Evropa se tak snaží předejít dovozu zboží, které se neekologicky vyrábí v zahraničí, a vytváří tak tlak i na dekarbonizací průmyslu v zahraničí.
Mezi cíle dále spadá navýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energie a to ze současných 22% (2021) na alespoň 42,5% v roce 2030. Ten spadá pod program REPowerEU, který je rozdělen do mnoha částí, mezi které patří například snižování závislosti na plynu, diverzifikace zdrojů energie a všeobecná podpora rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Program hospodaří s rozpočtem zhruba 300 miliard euro. Pochopitelně k rozvoji obnovitelných zdrojů přispívá i systém emisních povolenek, který jsem popsal výše.
Fit for 55 zahrnuje ještě mnoho dalších opatření a revizí stávajících opatření, je to skutečně komplexní strategie. Spadá tam například zpřísnění požadavků na emise aut se spalovacími motory, přepracování strategií týkajících se lesů a půdy, zřízení různých fondů na podporu lidí zatížených ekologickou transformací…
Je toho hodně a na opravdu podrobný popis celého balíčku by nevystačila ani stovka článků. Pokusil jsem proto lehce nastínit hrubé obrysy důležitých bodů balíčku. Některá opatření možná nejsou dokonalá, nicméně je to úsilí. Úsilí, které vede k lepší budoucnosti. Evropa se řídí objektivními vědeckými závěry a pochopila, že je pět minut po dvanácté. Ostatní se ji pod tíhou ničivých dopadů klimatické změny snaží následovat.