Silnice, dálnice, domy, ale i továrny nebo školy. Tam všude se používá beton. A to v nemalé míře. Vždyť 60% materiálu použitého k výstavbě je právě tato hmota. Je tak suverénně nejrozšířenějším stavebním materiálem, jehož spotřeba stále roste. Za posledních 20 let se jeho používání zdvojnásobilo.
Pojďme se podívat na to, jak se vyrábí. Základní složkou betonu je cement. Ten se ve zkratce vyrábí společným pálením vápence s jílem při teplotě asi 1450°C. Vzniká slinek, který se pak mele na cement. Uhličitan vápenatý (CaCO3) se v průběhu výroby mění na oxid vápenatý (CaO). To je chemická reakce, která nás musí zajímat. Při procesu se totiž uvolňuje oxid uhličitý. Toto představuje hlavní zdroj emisí CO2 z výroby cementu a připadá na něj zhruba 60% emisí oxidu uhličitého.
Zbylých 40% CO2 pochází ze spalování uhlí při zahřívání surovin na zmíněnou teplotu 1450°C. Uhlí zatím neumíme efektivně nahradit ekologickými alternativami, proto také s těmito emisemi CO2 musíme počítat i do budoucna.
Součástí betonu je kamenná drť. Ta zvyšuje jeho pevnost a většinou se těží v lomech. Z hlediska změny klimatu ale představuje nesrovnatelně menší problém než cement. Emise skleníkových plynů vzniklé při její těžbě jsou zanedbatelné. Musíme zvážit spíše dopady na krajinu a lokální ekosystémy. I ty jsou v dohledné době velice dobře řešitelné použitím betonové drti. Beton se sice nedá úplně recyklovat do původního stavu, ale k účelu vyztužení nového betonu poslouží více než dobře.
Celkově se ale výroba betonu podílí na světovém CO2 vytvořeného lidmi asi osmi procenty, tedy na celkových emisích CO2 z průmyslu asi třetinou. Když k tomu přičteme, že toto odvětví se nedá úplně dekarbonizovat, zjistíme, že to je obrovský problém. Je jisté, že bez materiálu podobného betonu se neobejdeme. Určitě bychom ale měli zvážit, jak moc ho chceme používat, než nalezneme šetrné alternativy a zkoušet betonovat menší plochy.
V dnešní době dokážeme trochu snížit spotřebu cementu různými přidanými materiály. To zlepší vlastnosti betonu jako jeho pevnost nebo odolnost, což vede k jeho menší spotřebě. Pořád ale potřebujeme cement…
Ve vývoji, ale i ve výrobě už jsou alternativy, které se obejdou zcela bez cementu. Nejsou ale zatím masově dostupné. Hovoří se třeba o betonu z popílku nebo z ocelové strusky. Některé typy těchto materiálů dokonce při svém tuhnutí vážou CO2.
Podobných technologií je mnoho. Problém je, že využívají vesměs odpadní materiály, kterých je už teď málo a ještě jich bude ubývat. Zmíněný popílek z uhelných elektráren už nebude, protože budeme v energetice přecházet na udržitelné alternativy k uhlí. Struska z výroby železa se v železárnách produkuje v příliš malých množstvích, proto je nemožné tímto materiálem nahradit beton se složkou cementu.
Využít se dá i odpad. Lisováním odpadu se dají vyrobit „cihly“ s nulovou uhlíkovou stopou. Schopnosti moderních architektů a stavařů dnes umožňují i stavbu výškových budov ze dřeva, které nabízí spoustu výhod jako pružnost a lehkost.
Všechny tyto alternativy k tradičnímu betonu vyrobenému z cementu jsou ale zatím používané pouze ojediněle a poměrně drahé. Je na nás, abychom ukázali trhu, že o tyto materiály stojíme. Každá technologie je zpočátku drahá a nedostupná. Když o ni je ale zájem, rapidně zlevňuje a často vytlačí předchozí technologie. Snad tomu tak bude i v tomto odvětví.
Comment on “Uhlíková stopa betonu”