Téměř osm procent. Tím se podílí budovy na světových emisích oxidu uhličitého. To je stejně jako všechny ocelárny světa. V Evropské unii to je ještě větší procento, skoro 13%. Co s tím? Je jasné, že tyto emise CO₂ musíme jako u kteréhokoliv jiného sektoru odstranit, abychom předešli katastrofálním dopadům změny klimatu.
Jak domy vytvářejí oxid uhličitý?
Než se budeme zabývat otázkou jak toho docílit, musíme se podívat, odkud se tyto emise berou. Největší měrou se na vypouštění CO₂ z budov podílí jejich vytápění. K tomu se totiž ještě pořád používají fosilní paliva. Mnoho lidí topí uhlím nebo zemním plynem. Někde se dokonce využívá ropa. Tato paliva v sobě obsahují uhlík. Ten když hoří, mění se reakcí s kyslíkem na oxid uhličitý CO₂. Fosilní paliva se v domácnostech používají také k ohřevu vody nebo vaření na plynu.
Další emise CO₂, které ale nejsou zahrnuty ve výše uvedených statistikách, vznikají při výrobě stavebních materiálů a dodávkách elektrické energie. U stavebních materiálů se bavíme hlavně o výrobě betonu, která je zodpovědná celkově za 8% světových emisí oxidu uhličitého, za které může člověk. Spotřeba elektřiny v budovách také rozhodně není zanedbatelná. Vždyť v budovách se spotřebuje asi třetina veškeré vyrobené elektřiny. Na tomto místě se hodí zmínit, že energetika je sektor s vůbec největšími emisemi skleníkových plynů.
Co s tím?
Jelikož většina emisí CO₂ z budov pochází z vytápění a chlazení, účinným opatřením je tepelná izolace. To značně sníží spotřebu fosilních paliv pro vytápění, stejně tak to sníží i spotřebu elektřiny na chlazení, v domech s elektrickým topením i na vytápění.
To ale pořád emise oxidu uhličitého úplně neodstraní. Proto by se v budovách měly dosavadní způsoby topení nahradit šetrnějšími alternativami. Tady můžeme zmínit třeba elektrické topení. To ovšem vyžaduje čisté zdroje elektrické energie. Zcela uhlíkově neutrální energetický mix se bohužel vyskytuje jen zřídkakde. Proto je vhodné zainvestovat do vlastního zdroje, jako jsou solární panely.
Pokud nechceme jít touto cestou, která se může zdát velmi komplikovaná, můžeme sáhnout po tepelných čerpadlech. Ta za použití relativně malého množství energie dokážou topit, některá i chladit. Jestliže si chceme nechat normální kotel a topit si sami, ideální je kvalitní kotel na dřevo, třeba na pelety. Při spalování dřevo sice vypouští oxid uhličitý, ten se ale naváže, když stromy rostou. Celková bilance je tak neutrální.
Domy, které spotřebují jen velice málo nebo dokonce žádnou energii (v případě, že si veškerou energii vyrobí samy, třeba využitím solárních panelů), nazýváme pasivními. Celá problematika pasivních domů je složitá, proto ji nechám na některý z příštích článků.
Emise skleníkových plynů vzniklé při stavbě domu se dají také výrazně omezit. Musí se ale používat co nejvíce materiálů s nízkou uhlíkovou stopou (dřevo, recyklát…) namísto těch s vysokou (beton, ocel…).
Vyplatí se to?
Závěrem bych chtěl říct, že dekarbonizace budov s sebou nese výhody i v krátkodobém horizontu, nejen přínosy pro světové klima. Například, pokud se nám podaří odejít od topení pevnými palivy v domácnostech, hlavně uhlím, výrazně to zlepší kvalitu ovzduší. Uhlí je totiž obrovským zdrojem znečišťujících látek jako je prach, oxidy síry nebo polyaromatické uhlovodíky. Tyto látky mají velice negativní vliv na lidské zdraví. Často jsou toxické nebo způsobují rakovinu.
Pokud se na téma podíváme z hlediska financí, dekarbonizace budov vychází velice výhodně. Izolace domů výrazně sníží spotřebu elektřiny. Nebudeme proto za ni muset tolik platit. Stejně tak, pokud si pořídíme vlastní zdroj elektrické energie, třeba solární panely, sníží nám to množství nakupované energie a přebytky budeme moci prodávat do sítě. I to přináší úspory.
Dekarbonizace budov je nutná, ostatně jako dekarbonizace jakéhokoliv jiného sektoru ekonomiky. Dosáhnout toho lze. Dneska existuje řada dotačních programů, které výrazně sníží pořizovací náklady. Celkově se dá říci, že přechod na udržitelnější technologie v bydlení je výhodný i krátkodobě pro kohokoliv z nás. Je čas začít.