Příroda. Mnozí ji milují, spoustě lidí nic neříká. Jedno je však jednoznačné. Ani dnes se bez ní na světě neobejdeme. Stále je klíčovou podmínkou našeho přežití.
V následujících odstavcích se nejspíše budeme setkávat s jedním slovem: biodiverzita. Co to ale je? Jistě jste o ní mnoho slyšeli, ale znáte skutečný význam slova? Biodiverzita zohledňuje dva faktory. Počet druhů a počet jedinců. To znamená, že čím hojněji se čím větší počet druhů v ekosystému vyskytuje, tím větší je biodiverzita. Biodiverzita sice nepředstavuje všeobjímající ukazatel, kterým bychom se měli řídit, ale pro omezený prostor, který zde mám, postačí.
Dnes existuje mnoho programů na podporu biodiverzity po celém světě, v Evropě je toho příkladem třeba Green Deal, který zahrnuje i ochranu biodiverzity. Důvodem je, že člověk, jako každý druh, závisí na svém okolí. Pokud se naše okolí zhroutí, zhroutí se i naše civilizace. Pole přestanou plodit, budeme čelit krutým záplavám a požárům, pouště se budou rozšiřovat, a tak dále.
Jednotlivé druhy ekosystému jsou na sebe bezpodmínečně odkázány. Jakmile zmizí několik druhů z ekosystému, rázem se může zhroutit jako domeček z karet. Celý systém se nachází v křehké rovnováze, kterou nesmíme porušit. Všechno souvisí se vším.
Pokud kupříkladu z ekosystému zmizí koncový predátor, druh v potravním řetězci pod ním se přemnoží a začne decimovat další druhy níže, a dokonce je může i vyhubit. Sám tak přijde o veškeré zdroje potravy a v daném regionu vyhyne. To má katastrofální kaskádový efekt, který putuje podobným způsobem napříč celým ekosystémem.
Výsledkem tak může být přírodně chudá oblast a například z prosperujícího hustého lesa se stane pouhá zatravněná pláň. Vlivem různých faktorů, jako deště a větru, se půda na takovém místě znehodnotí a ztratí humus. Stane se neúrodnou. Málokdo si uvědomuje, že každý centimetr půdy vzniká sto až tisíc let. Může proto trvat celé generace, než vznikne ekosystém nový. Pokud je však ekosystém dostatečně bohatý, na místo nějakého druhu se brzy nasune jiný a umožní tak hynoucímu druhu zotavit se a doplnit stavy. Taková příroda je daleko stabilnější.
Ale co nám záleží na nějakém ekosystému? K čemu nám je dobrý? Za prvé, pomineme-li to, že máme přírodu prostě rádi, vyspělý ekosystém váže hodně uhlíku. Zelené rostliny přeměňují vzdušný oxid uhličitý na složitější sloučeniny, zabudovávají tak celý život uhlík do svých těl a odstraňují ho tím z atmosféry. Tyto látky se pak dostávají dále do těl živočichů výše v potravním řetězci. Z toho můžeme udělat jednoduchý závěr: čím více živé hmoty, které se říká biomasa, tím více uhlíku se z atmosféry odstraní.
Výše jsem psal o stabilitě konkrétního ekosystému. Nesmíme však zapomínat, že celá naše planeta je jeden velký provázaný ekosystém, proto čím větší bude světová biodiverzita, tím větší bude i stabilita všeho života na zemi, jehož jsme součástí.
Zároveň platí, že bohatší ekosystémy mohou sloužit jako obrana před suchem. Množství živé hmoty v sobě drží spoustu vody. Pojďme srovnat třeba les a prostou louku v horském terénu. Představme si přívalové srážky, které se s postupujícím globálním oteplováním objevují čím dál častěji. Po dopadnutí na louku jich většina odteče dříve, než stihne vsáknout. Tato voda, která se najednou dostane do koryt řek, může napáchat rozsáhlé škody v podobě povodní. Les ji naopak zadrží a pak postupně uvolňuje po delší dobu, čímž zároveň zajistí stabilní přísun vláhy. Jak již mohlo z textu vyplynout, bohatá příroda chrání naši půdu. Oblasti pokryté hustým porostem nejsou tak náchylné ke znehodnocování půdy. Úrodný humus tak zůstává na svém místě.
Toto je téma, o kterém by se dalo diskutovat celé hodiny. Rád bych ale, alespoň prozatím, ponechal ochranu divoké přírody pouze v rovině základních faktů, aby to bylo alespoň trochu srozumitelné.