Svět se potýká s globálním oteplováním, opravdu velkou výzvou pro celé lidstvo. Hrozí nám extrémní počasí, sucho, neúroda, hlad, migrace… V článku o globálním oteplování jsem psal, jaké jsou příčiny tohoto problému. Dnes bych se na to ale pokusil podívat více do hloubky a v číslech.
Změnu klimatu, se kterou se teď potýkáme, způsobují skleníkové plyny. Těmi hlavními jsou oxid uhličitý a methan. Mezi méně významné řadíme oxid dusný a fluorované plyny. Ty se ale dohromady na změně klimatu nepodílejí ani deseti procenty, proto je dnes nebudeme do hloubky probírat.
Nesmím zapomenout na vodní páru. Za její množství v atmosféře člověk není zodpovědný přímo. Její koncentrace se ale s rostoucí teplotou zvyšují. Čím je tepleji, tím více vodní páry vzduch pojme, a tím je i větší výpar. Protože je vodní pára skleníkový plyn, urychluje globální oteplování. Dochází k dominovému efektu.
Tak teda zpět k hlavní příčině. Spalujeme fosilní paliva, jako uhlí, ropu a zemní plyn. Když hoří, vzniká CO2. V současnosti oxid uhličitý může za globální oteplování skoro z 80%. Z toho asi 85% připadá na oxid uhličitý vzniklý spalováním fosilních paliv. Zbytek CO2 je ze zemědělství, lesnictví a celkově z hospodaření s půdou. Tato odvětví se těžko vyhodnocují, protože závisejí na mnoha faktorech jako odlesňování, nová výsadba lesů, a tak dále. Záleží také, co všechno do této statistiky počítáme. Proto ji v tomto článku nechám stranou a budu se věnovat větším problémům.
38% emisí CO2 připadá na energetiku. Využití uhlí jako hlavního paliva pro naše energetické nároky je největším hnacím motorem globálního oteplování. Za zmínku stojí určitě také pálení ropy v elektrárnách. Jako mezikrok na cestě k uhlíkově neutrální výrobě elektřiny se používá zemní plyn. Ten také při svém spalování produkuje oxid uhličitý, ale vzniklého CO2 je výrazně méně. Připravovaná dekarbonizace energetiky založená na jaderné energii a obnovitelných zdrojích bude hnána kupředu emisními povolenkami a dotacemi do zelené energie. Množství vypouštěného CO2 proto klesne.
Doprava způsobuje 20,7% emisí oxidu uhličitého. Masové spalování ropy, hlavně při přepravě osobními automobily po silnicích, je obrovský problém. O jeho řešení a o emisích CO2 z dopravy si můžete přečíst v těchto článcích: Za kolik CO2 je vůbec zodpovědná doprava?, Dekarbonizace dopravy, Přechod od spalovacích motorů
Průmysl je zodpovědný za asi 25% vypouštěného CO2 a je tak jedním z nejvíce znečišťujících sektorů. Energie potřebná pro průmyslovou výrobu vzniká hlavně spalováním fosilních paliv. To může za většinu emisí oxidu uhličitého z průmyslu. Například v ocelářství se používá uhlí pro tavení oceli. O snižování emisí z průmyslu se mají taktéž zasadit emisní povolenky.
Energetické náklady domácností vytvářejí asi 9% emisí CO2. I tam se ale přijímají opatření, která pomáhají emise CO2 snižovat. Velkého efektu se dá dosáhnout, když se nahradí uhlí zemním plynem, biomasou nebo elektřinou, která bude pocházet z čistých zdrojů.
Druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem je methan. Ten je asi z 60% generován člověkem a je 28 až 36x silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. V ovzduší zůstává jen chvíli, v řádu nižších desítek let. Pak se rozpadá na oxid uhličitý a vodu. I tak ale stihne napáchat dost škody.
Dostává se do ovzduší hlavně chovem dobytka a rozkladem odpadu na skládkách. Nesmíme zapomenout ani na úniky při těžbě ropy. Někdy se ekonomicky nevyplatí využívat methan, který se nachází ve stejném ložisku společně s ropou, proto se nechá volně unikat. Tak se do ovzduší dostává asi třetina methanu, který se tam dostane lidskou činností. Lepší cestou je ho alespoň pálit, protože tím vznikne CO2, který má menší skleníkový efekt.
Další cestou, jak se methan dostává, a hlavně bude dostávat, do světového ovzduší, je tání permafrostu. Zmrzlá půda v severních oblastech obsahuje značné množství methanu a látek, které se na něj budou rozkládat. Když se oteplí, methan se uvolní do atmosféry a dojde tak k ještě většímu oteplení.
Abychom co nejvíce snížili emise methanu, musíme přijmout určitá opatření. Těmi jsou třeba odchod od používání fosilních paliv a tím i od úniků tohoto plynu při těžbě, nebo zastavení skládkování. To znamená snahu o co největší recyklaci a cirkulární ekonomiku. Co nejde recyklovat, je dobré alespoň spálit. V dnešní době spalovny podléhají velice přísným předpisům. Výsledkem spalování je tedy skoro „jen“ čisté CO2.
Co se týče chovu dobytka, jedná se o velmi složitý problém. Je pravda, že touto cestou se do atmosféry dostává asi třetina lidmi vytvořeného methanu. Na druhou stranu, produkce tohoto plynu se dá značně omezit správným hospodařením a zaoráváním hnoje do půdy. Na toto téma určitě někdy vyjde článek.
Závěrem bych se chtěl ohradit proti jednomu zcestnému bludu, který zaznívá ze sdělovacích prostředků od lidí jako je Filip Turek, Václav Klaus a další. Tvrdí, že člověk produkuje jen málo procent světových emisí skleníkových plynů, proto na globální oteplování nemá vliv. To je hloupost. Do průmyslové revoluce byl klimatický systém planety v rovnováze. Po miliony let sopky a další zdroje chrlily CO2 a planeta jej dokázala pohltit. Od doby, co člověk spaluje fosilní paliva, se do atmosféry dostává oxid uhličitý rychlostí, kterou příroda nedokáže zvládnout. Jeho koncentrace tak rostou rychleji než kdy dříve. Rovnováhu jsme zničili. Proto se otepluje. Protože my, LIDÉ, vypouštíme CO2 do atmosféry.