Zatím jsem se znečištění prakticky nevěnoval. Pořád jsem řešil CO2 a skleníkový efekt, což je úplně jiný problém než znečištění. Za znečištění bychom mohli prohlásit látky v ekosystému, které v přírodě nejsou původní, a to buď samy o sobě nebo v tak vysokém množství. Některé znečišťující látky mohou být v přírodě původní v menším množství. Když uměle zvýšíme jejich koncentrace v přírodě, také to považujeme za znečištění.
Člověk znečišťuje prakticky všechny oblasti naší planety: vzduch, vodu i půdu. U znečištění vzduchu se jedná hlavně o prach a plyny vzniklé spalováním fosilních paliv. V oblasti znečištění ovšem nemůžeme považovat fosilní paliva za skoro jediného viníka, jako jsme to udělali u změny klimatu. Vzduch znečišťuje třeba i špatné spalování dřeva i jiné biomasy.
Do ovzduší uvolňujeme různé látky. V minulosti hrál prim zejména oxid siřičitý, který při vysokých koncentracích ve vzduchu způsobuje kyselé deště. Nejvíce se ho uvolní spalováním nekvalitních fosilních paliv jako je hnědé uhlí nebo těžké topné oleje. Protože je dráždivý, lidem oxid siřičitý způsobuje dýchací obtíže a poškozuje plíce. Dneska se ale oxid siřičitý z emisí dá docela dobře odstraňovat, jeho koncentrace v ovzduší proto klesají.
Automobilová doprava způsobuje obrovské emise oxidů dusíku. Přeprava po cestách v Evropě je zodpovědná asi za 30% těchto látek. A to Evropa už přijala mnohá opatření na snižování tohoto typu znečištění. Oxidy dusíku podobně jako oxid siřičitý poškozují dýchací cesty. Dále zhoršují celkový imunitní systém.
Polyaromatické uhlovodíky a jejich deriváty se řadí mezi nejnebezpečnější skupiny znečištění ovzduší. Mnohdy jsou toxické a silně karcinogenní, způsobují rakovinu. Vznikají hlavně špatným spalováním pevných paliv. To je případ třeba domácího vytápění, když domácnosti nejsou vybaveny správným a kvalitním kotlem. K vybavení domácností běží všelijaké dotační programy, u nás je známe jako kotlíkové dotace. Ty mají umožnit domácnostem snadný přechod na ekologické kotle.
Poslední kategorií znečištění ovzduší, kterou bych v tomto článku zmínil, jsou tuhé znečišťující látky, prach. Ty představují velice významnou skupinu, protože nás vystavují obrovskému nebezpečí. Nejvíce předčasných úmrtí kvůli znečištění způsobily právě tuhé znečišťující látky. Prach sice vzniká i přirozeně, ale například v ovzduší České republiky drtivě převažuje člověkem vytvořený prach.
Člověk hojně znečišťuje také vody a půdy. Markantním producentem znečištění tady je zemědělství. Hnojiva, která používáme při pěstování, nezůstanou všechna v půdě, ale jsou odplavována vodou. Tím kontaminují ještě oblasti v okolí a vody. Nerovnováha živin potom způsobuje poškození ekosystémů. Některým druhům to nevyhovuje a jsou tak vytlačovány jinými. Takto poškozenému ekosystému může trvat roky, i desetiletí, než se opět vzpamatuje a ustabilizuje.
Dále do našich vod a půd unikají všemožné chemické látky z průmyslu a domácností. Tento stav v Evropě ještě není tak hrozný, protože máme kvalitní síť čističek odpadních vod. O poznání horší situaci můžeme najít v rozvojových zemích, které už disponují průmyslem ale tato ekologická opatření ještě nepřijaly.
Oceány po celém světě jsou plny tuhého odpadu. Ten taky musíme zařadit mezi typy znečištění. Odpad má dalekosáhlé dopady na ekosystémy oceánů. Dopady takového množství odpadu volně na světě ale asi neminou ani člověka. Psal jsem o tom v minulém článku na mikroplasty.
Tímto bych tento článek zakončil. Měl sloužit jen jako krátký úvod do problematiky znečištění. V příštích článcích se na to pokusím navázat a rozebrat znečištění z mnoha aspektů.