Dnes se vrátíme opět k odpadům. Hlavní roli bude hrát plast. O standardním plastovém znečištění toho víme mnoho. Jsou jím zavaleny i celé oceány. Svět se ale potýká s dalším problémem, jehož rozměry zatím neumíme odhadnout. Jsou to malinké kousky plastů o velikosti nepřesahující 5 milimetrů. Existují však i mikroplasty mnohem menší. Ještě menší částice plastů nazýváme nanoplasty. Pro zjednodušení budu ale dále používat souhrnně jen označení mikroplasty.
Jsou dva způsoby, jak se mikroplasty dostávají do přírody. První je, když se mikroplasty přidávají rovnou do výrobků jako surovina. Tak tomu je třeba u zubních past, mýdel a šamponů. Jsou tam proto, aby zlepšily jejich čisticí vlastnosti. Jsou levnější než třeba písek, proto jsou používány tak hojně. Zde bych speciální pozornost věnoval sportovním hřištím s umělým trávníkem. Tam se totiž používá plastový granulovaný výplňový materiál, který se v Evropské unii dostává do životního prostředí v množství asi 16 000 tun ročně.
Druhá cesta, jak se mikroplasty dostávají do ekosystému, je rozpadem standardních plastů. Plast je chemicky téměř nerozložitelný, v ekosystému jeho molekula přetrvává téměř neomezeně dlouho. Větší kusy plastu se ale rozpadají na menší a jejich částice se pořád zmenšují. Až se z nich stanou mikroplasty.
Dnes víme, že od začátku 21. století se množství mikroplastů ve světovém ekosystému zdvojnásobí každých 15 let. Může za to nejen větší spotřeba plastových výrobků a vyhazování plastu. V mořích se už nahromadila obrovská množství plastového odpadu, který se teď rozkládá.
Mikroplasty v dnešní době už prostoupily celý svět. Nalezneme je v hlubokých oceánech, lesích i v ledovcích na Antarktidě. Nejsou výjimkou ani ve vzduchu unášené větrem. Jsou pravidelně nacházeny v potravinách, které jíme, i v pitné vodě. Mikroplasty byly dokonce nalezeny i v tělech nás samých, lidí.
Víme, že máme v ekosystému co do činění s mikroplasty. Vadí to ale? A jak moc? To je otázka, která ještě není zcela rozřešená. Vědci se problematikou mikroplastů zabývají teprve chvíli, jejich závažnost proto ještě není zcela známá.
Víme ale, že mikroplasty škodí ekosystémům, tedy i nám. Bylo zjištěno, že v americko-kanadském Erijském jezeře působí snižování populací místních živočichů. Místní drobní korýši tvořící plankton, například hrotnatky, zaměňují nestravitelný plast s řasou. Jejich hlavní potravou jsou řasy, které dobře tráví. Mikroplasty se ale hrotnatkám jeví zvenku jako řasa. Proto ho sežerou. Plast je pro ně nestravitelný, v důsledku toho brzy hynou. To vede k úbytku planktonu v oblasti. Proto druhy stojící v potravním řetězci nad ním, vymírají. Nemají dost potravy. Takto se to šíří celým ekosystémem.
Toto byl jen jeden příklad narušení ekosystému, který se podařilo popsat a dokonce i laboratorně ověřit. Vzhledem k rozšíření mikroplastů ale můžeme tvrdit, že podobných případů je celá řada a že podobná narušení mohou představovat vážný problém pro ekosystém celého světa.
Závěrem bych zmínil dopady přímo na člověka. Protože mikroplasty vdechujeme, při větších koncentracích ve vzduchu nám můžou způsobit zánětlivé reakce vedoucí k dýchacím obtížím. Jelikož se mikroplasty dostávají do krve, dojdou i do mozku. Podle řady studií zvyšují pravděpodobnost výskytu Parkinsonovy choroby.
Protože je to téma nové, neprobádané, je pravděpodobné, že se vyskytnou další choroby, které mikroplasty způsobují. Ví se například, že na sebe mohou navázat škodlivé látky, třeba pesticidy, které potom do našeho těla uvolní.
V dnešní době se už po světě přijímají zákony, které by měly omezit přímé používání mikroplastů. Mikrokuličky používané třeba v zubní pastě jsou zakázány například v USA, Indii nebo Francii. Okruh těchto zemí se stále rozšiřuje. Bohužel to bude účinné jen do jisté míry, protože v mořích jsou stále kvanta rozpadajícího se plastu. Snad nebude cena za jeho používání příliš vysoká.
Problému mikroplastů se věnuje například kniha Moře plastu od Ericy Cirino. Ta je důkladně ozdrojována a já ji proto vřele doporučuji.