Extrémní počasí. Často jsem jej zmiňoval jako jeden z významných dopadů změny klimatu. Dnes, po brutálních povodních, si všichni dokáží více než dobře představit následky podobného extrémního počasí. Minulý týden ničivé povodně sužovaly značnou část České republiky. Některá města se ocitla pod vodou a povodně napáchaly rozsáhlé škody čítající mnoho miliard korun.
Jak ale tato katastrofa vznikla?
Studený vzduch se nasunul nad extrémně teplé Středozemní moře. Tam se ohřál a natáhl do sebe vlhkost. Protože má teplý vzduch nižší tlak, vznikla zde tlaková níže, cyklóna. Této cyklóně se říkalo Boris. Bouře postupovala na sever, kde páchala škody, od tornád až po extrémní úhrny srážek.
To je případ, který se bude určitě opakovat. I vln veder bude napříč skoro celým světem v důsledku změny klimatu přibývat.
Když se ale bavíme o extrémním počasí, nemůžeme zmiňovat jen vedra a srážky. Je to paradoxní, ale můžeme sem řadit i pozdní mrazy. Zima skončí předčasně a vegetační období začne dříve, než by mělo. Potom přijde třeba týdenní období, kdy bude teplota klesat pod bod mrazu. To zničí nasazené květy stromů a právě rašící zemědělské plodiny. Něco takového jsme sledovali letos na jaře, což zapříčinilo pokles sklizně ovoce o 74% oproti loňskému roku.
To, co se odehrává, je jen střípkem většího obrazu. Vypouštíme oxid uhličitý, čímž způsobujeme globální oteplování. Změna klimatu mění pravidla, podle kterých funguje počasí, a my začínáme cítit její dopady ve všech oblastech našeho života – od zemědělství, přes ekonomiku, až po každodenní fungování měst a obcí. Přesto se na podobné události jen těžko připravujeme, protože extrémní počasí přichází často neočekávaně a s nebývalou silou.
Dalším klíčovým prvkem těchto extrémních jevů je sucho. Zatímco povodně ničí krajinu a infrastrukturu, sucha trápí zemi jiným způsobem. Dlouhotrvající období bez srážek devastují úrodu, snižují zásoby pitné vody a přinášejí značné ekonomické ztráty. V letech, kdy se sucha střídají s povodněmi, je pro zemědělce stále těžší udržet stabilní produkci. Na jaře ničivé mrazy, v létě extrémní sucho a na podzim záplavy – tento cyklus se stává čím dál častější realitou.
To všechno něco stojí. Náklady na sanování dopadů extrémního počasí v Evropě pořád strmě rostou. Za poslední tři roky tyto náklady činily zhruba 125 miliard eur. To jsou hodnoty, které tady ještě nebyly. V předchozích dekádách to stálo 10-15 miliard eur na deset let. Teď máme výdaje 10x větší za pouhé tři roky. A to teprve klimatická změna začala úřadovat. Její dopady se budou stupňovat a nejen extrémní počasí nás bude stát řádově více.
A jaká je naše reakce? I když vědecká obec již mnoho let varuje před těmito důsledky, a my na vlastní oči vidíme ohromné škody, stále odkládáme nezbytná opatření. Málo podporujeme zadržování vody v krajině, málo členíme krajinu a zemědělské postupy se neblíží k ekologičnosti. Hlavně ale musíme minimalizovat globální změnu klimatu. Ta je příčinou prudkého nárůstu podobných událostí. Cestou je dekarbonizace a odchod od fosilních paliv. Jakou cestu zvolíme?