Ekofašisté, zelení nacisté, zelenorudí nacisté, ekobolševici… To jsou označení, která nezřídka slýchám na adresu ekologů, politiků prosazujících zelené reformy a také na adresu obyčejných lidí se starostí o přírodu a klima. Konzervativní politici se předhánějí, kdo ty „šílence“ lépe urazí a dá jim urážlivější nálepku.
Tyto snahy jsou ovšem směšné. Ochrana přírody nijak nesouvisí s těmito ideologiemi. Ty jsou dokonce v rozporu i mezi sebou! Zatímco marxisticko- leninistická ideologie prosazuje teorii třídního boje a rovnosti, fašismus klade důraz na budování obrovské armády a nacismus k tomu přidává ještě nadřazenost vlastního národa.
Jak je vidět, tyto nálepky vůbec nesouvisí s prosazováním zelených reforem. Evropské vlády, které v uplynulých letech prosadily třeba Green deal, podporovaly fungování volného trhu a třídní boj jednoznačně odmítaly. Zároveň podporovaly větší provázání států napříč Unií. To je v přímém rozporu s teorií nadřazenosti určitého národa. A co se týče výdajů na armádu, ty tyto vlády snižovaly, než došlo k válce na Ukrajině.
Politici bohužel podobné výrazy běžně používají a používat budou, protože vědí, že jim to vychází a že jim na to voliči skočí. Časem snad ale lidé uvidí zjevný nesoulad v těchto pojmenováních a zaujmou konstruktivní postoj k řešení změny klimatu.