O tématu palmového tuku se moc nemluví. Je to přitom velmi zásadní problém současného světa. Jeho spotřeba stále roste a palmový olej nachází uplatnění ve všech možných odvětvích od potravinářství ke stavebnictví. To s sebou nese rozsáhlé škody na ekosystému planety.
Pokud chceme pochopit, proč palmový olej škodí, musíme se podívat na důležitost tropických deštných pralesů. Jedním z hlavních přínosů, které poskytují světu, je zadržování obrovského množství uhlíku. Jak jsem psal v několika předešlých článcích, tropické deštné pralesy jsou nesmírně bohaté na život. Rostliny bujně rostou a zabudovávají pomocí fotosyntézy do svých těl uhlík z atmosféry. CO2 obsažené v atmosféře přemění na cukry a další látky ze kterých pak staví svá těla. Tyto rostliny jsou pak samozřejmě požírány zvířaty, rostliny dorůstají… A v deštných pralesích je tím uložena téměř polovina uhlíku v živých organismech na pevnině. Zároveň, pralesy svým bujným růstem zabudovávají uhlík do půdy. Půda pod deštnými pralesy zhruba 10% uhlíku uloženého v půdách na celém světě.
Mezitím spotřeba palmového tuku po celém světě roste. Využívá se hlavně v potravinářství. Zatímco u nás se přidává do zpracovaných potravin jako levná náhražka másla a olejů, v Asii se běžně používá ke smažení. Používá se i jako složka biopaliv, jako jedna ze složek stavebních materiálů, nebo i v kosmetice. Palmový tuk má řadu nesporných výhod, nejvýznamnější je jeho nízká cena.
Má to ale i své velké nevýhody. Palmový tuk se získává z palmy olejné. Ta má původní domovinu v západní Africe. Dnes se ale pěstuje hlavně v Indonésii a Malajsii, zemích ještě nedávno pokryté hustým deštným pralesem. Metody pěstování palmy olejné jednoznačně tyto ekosystémy ničí.
Pěstitelé, kteří chtějí produkovat palmový olej, musí nejdříve získat prostor pro své rostliny. Ten získají jedině odstraněním původních deštných pralesů. To se dá provést dvěma způsoby. Buď les vykácet, nebo ho vypálit. Druhá varianta je dnes bohužel častější. Staleté stromy se promění v popel, statisíce zvířat přijdou o domov nebo v plamenech naleznou smrt.
Jakmile zemědělci získají prostor mohou zasadit své palmy. Ty vyrostou a po několika letech začnou produkovat olej, přesněji plody, ze kterých se olej vyrábí. To trvá ale jen určitou dobu. Časem se půda vyčerpá a ztratí svou úrodnost. Palmy jsou pěstovány v monokultuře- porostu složeného jen z jediného druhu rostliny. Tyto plantáže jsou velice chudé na život, palmy rozsazené v pravidelných odstupem od sebe. Pod nimi roste jedině tráva, chybí jakékoliv zpevnění vyšší vegetací.
Tato půda je tak velice náchylná k erozi. To je proces, při kterém je půda znehodnocována unášením jejích úrodných částí působením větru a deště. Úrodné částice tady samozřejmě obsahují množství sloučenin uhlíku, který se po vyplavení z půdy může dostat do atmosféry v podobě CO2 a metanu. Tady to je samozřejmě hlavně déšť, protože zde denně spadne asi pětkrát více srážek než u nás.
Jakmile se půda zneúrodní a zmizí tak tisíce let vývoje, zemědělec je nucen se přesunout o kus dál. Vypálí další kus lesa, vysadí palmy, ty pár desítek let plodí, aby se zase znehodnotila půda a celý proces se opakoval. Celý tento cyklus nejenže ničí deštné pralesy samotné. Ničí i půdu a dělá oblast na desítky let špatně obyvatelnou. Vedlejším produktem tohoto procesu je CO2, které se uvolňuje jak z půdy, tak i z pralesa, který je vypálen.
Potraviny s obsahem palmového tuku se dnes staly zcela běžnými. Když se podíváte na složení potravin, zejména sladkostí, zjistíte, že více než polovina jich obsahuje palmový tuk. Podobné to je taky u kosmetiky. I potraviny, které před několika lety obsahovaly výhradně jiné tuky, třeba máslo, dnes obsahují palmový tuk. Proč? Protože výrobci ušetří pár korun. A my se můžeme ptát: Je cena našich pralesů půl koruny na balení čokoládových sušenek?