V minulých článcích jsem popsal mnoho řádků o Green Dealu. Přesto se domnívám, že jedna zásadní věc z nich ještě nevyplynula. Pořád se mi nepovedlo vystihnout alarmující stav planety a lidské civilizace. Proto jsem se současné globální krizi samotné rozhodl věnovat několik zvláštních příspěvků.
Obsah tohoto článku bude pochopitelně velmi zevrubný, protože ekologie je, ač to mnozí zpochybňují, seriózní vědou. Lidé se domnívají, že se jedná o mladý obor. Ekologie se však rozvíjí daleko déle, než třeba informační technologie, které dnes všichni berou vážně. Nejde proto všechno podstatné zachytit v jednom článku. Pokusím se shrnout základní fakta o problému mediálně nejprobíranějším, globálním oteplování.
Patrně nejpalčivější problém, který v současnosti lidstvo trápí. Problém, se kterým mnoho souvisí a který nemůžeme vynechat v žádném textu zaměřeném na problémy naší planety.
Jak již mohlo vyplynout z mých předchozích textů, tento problém má kořeny v průmyslové revoluci. Tehdy jsme začali spalovat fosilní paliva a uvolňovat tak do atmosféry uhlík, který po miliony let neškodně ležel pod povrchem.
Prastaré přesličky, kapradiny a plavuně obrovských rozměrů v druhohorách prudce rostly. Fotosyntézou tak zabudovávaly uhlík v podobě CO2 z atmosféry do svých těl. Po jejich smrti kmeny padly do hlubokých bažin. Tam se hromadily a hromadily a jak se dostávaly pod další usazeniny, z původních kmenů se stávalo uhlí. Tento proces trval po miliony let a uvěznil tak obrovské množství uhlíku hluboko pod zemí. Obdobným procesem vznikla i ropa a zemní plyn, jen namísto kmenů byly oním biologickým materiálem těla planktonu žijícího v mořích. Těmto látkám, tedy ropě, uhlí a zemnímu plynu, říkáme souhrnně fosilní paliva.
Od průmyslové revoluce, tedy zhruba za tři sta let, se nám spalováním fosilních paliv podařilo uvolnit do atmosféry většinu tohoto uhlíku. Hladiny oxidu uhličitého v atmosféře proto prudce rostou. Ale co to má společného s globálním oteplováním? Oxid uhličitý, CO2, je skleníkový plyn. To znamená, že v naší atmosféře drží teplo. Na povrch planety bez ustání dopadají sluneční paprsky. Část se jich odrazí zpět do vesmíru a část se zde přemění v teplo. A právě oxid uhličitý zvyšuje množství sluneční energie, která se tady přemění v teplo. Teplota Země tedy v poslední době rapidně stoupá, od doby před průmyslovou revolucí již vzrostla zhruba o 1,2 °C. Připadá Vám to málo? Skutečně je hloupé myslet si, že sundání si svetru to vyřeší.
Je to problém. A to zcela zásadní. Svádí to říct si, že tady budeme mít jen tepleji a že to přežijeme. Jenže to mnoho z nás opravdu přežít nemusí. Pravdou je, že v historii Země již byly i vyšší teploty než dnes. Tehdy tady ale nežilo, a ani nemohlo žít, tolik lidí.
Na planetě se vyvinul život, jak ho známe dnes, který využíval výhod klimatické stability posledních deset tisíc let. A člověk je chtě nechtě součástí zdejšího ekosystému. Stále jsme závislí na našem okolí, lovíme v mořích po celém světě, živí nás úrodná půda na pevnině, dobýváme zdroje z okolní krajiny. V dnešní době již vědecké poznání pokročilo do bodu, kdy víme, že náš ekosystém je velmi křehký. Stačí změnit jen jednu nepatrnou věc v okolním prostředí, jako například teplotu, a vše se zhroutí jako domeček z karet. Minimálně z pohledu člověka. Ekosystém se změní, na výsluní se dostanou nové druhy na místo nás, lidí. Planeta to přežije.
Již dnes můžeme po celém světě pozorovat důkazy tohoto procesu. Stovky milionů lidí v příštích dekádách ohrožuje rostoucí hladina moří v důsledku tání rozsáhlých ledovců. Mnoho světových metropolí bude zatopeno. Půda v mnoha zemědělsky cenných oblastech přestává být úrodnou. Tropické deštné pralesy mizí a půda, na které rostou, se brzy po vykácení stává neplodná. Mnoho zemí světa se potýká s brutálními obdobími sucha, pouště se stále rozšiřují. To také výrazně snižuje množství potravin, které jsme schopni vypěstovat. Existují státy, zejména v Africe, které už nejsou schopny živit své obyvatelstvo, což způsobuje masivní migrační vlny.
Česká republika je na tom sice zatím lépe, pro migranty je ale proto čím dál tím větším lákadlem. Kůrovcová kalamita zuří a likviduje naše lesy, které se nejsou schopny bránit kvůli suchu a vysokým teplotám. Čeští zemědělci každoročně hlásí škody způsobené suchem a žádají od státu kompenzace. Sucho zvyšuje i náchylnost k požárům. Všichni si jistě pamatujeme rozsáhlý požár v NP České Švýcarsko.
Všechny tyto obtíže se budou zhoršovat a mají přibývat další. Pokud s tím nic neuděláme, lidstvu opravdu hrozí živoření, jestli ne vyhynutí. Proto vznikají po celém světě, včetně USA a Číny, iniciativy pro zastavení tohoto procesu. Všichni vědci, stejně jako 96% zemí světa, si uvědomují hrozbu Damoklova meče, který nad námi visí. Doufejme jen, že uvědomění pronikne mezi celou světovou populaci, aby se nám tuto globální krizi podařilo zvládnout. Společně.