Automobily. Bezpochyby změnily v mnohém svět. Přinesly společnosti volnost, svobodu pohybu… Mělo to ale i svou cenu. Automobily jsou odjakživa poháněny spalovacími motory. V těch se pálí hlavně paliva pocházející z ropy, fosilní paliva. Tím dochází k uvolňování CO2, které prokazatelně způsobuje globální oteplování. To nás významně ohrožuje.
Dnes automobily produkují přes 70% emisí CO2 z dopravy, teda zhruba 15% světových emisí skleníkových plynů. To je ohromné číslo. Třeba ze všeho průmyslu pochází asi 24%. Proto je zcela nezbytné se od fosilních paliv posunout dál a dekarbonizovat.
Dále si můžeme položit otázku, jak to udělat. Dnes existuje několik technologií, které se zabývají odchodem od fosilních paliv. Nejskloňovanější alternativu k fosilním palivům dnes představuje elektromobilita. Mnohdy se v médiích setkáme s názorem, že Evropská unie nám elektromobilitu nutí, že všichni povinně musíme kupovat elektromobily. Ve skutečnosti ale jen naplánovala odchod od fosilních paliv a vhodnou alternativu nechala na jednotlivých lidech. EU podporuje všelijaké další technologie jako použití vodíku a syntetických paliv.
Zastavme se na chvíli u pověstných elektromobilů. Mnozí tvrdí, že to ve finále ani není ekologičtější a že výroba baterií je tak energeticky náročná, že převáží emise skleníkových plynů z aut se spalovacími motory. To prokazatelně není pravda. Zátěž skleníkových plynů navíc vzniklá při výrobě elektromobilu se po dvou letech používání vyrovná. Tato doba je jiná v různých zemích. V zemích, kde se elektřina vyrábí více z fosilních paliv bude tato vyrovnávací doba výrazně delší. Ve všech zemích Evropské unie mají ale elektromobily nižší uhlíkovou stopu. Do hry totiž promlouvá i výrazně vyšší účinnost elektromotoru. Průměrná životnost elektromobilu je větší než 10 let. Poté se musí vyměnit baterie, jejíž výroba tvoří značnou část emisí CO2 z výroby elektromobilu.
Problémem, se kterým se zavádění elektromobility určitě bude potýkat, je infrastruktura. Musí se významně posílit rozvodná síť, nabíjecí stanice a tak dále. Pro toto jsou ale vyčleněny prostředky Evropské unie, která by měla finančně pomoci soukromému sektoru v budování infrastruktury.
Kritika elektromobility se také soustřeďuje do oblasti získávání zdrojů, hlavně lithia a dalších kovů. Jejich naleziště se často nacházejí v rozvojových zemích, kde se těží v příšerných podmínkách a s drastickými dopady na životní prostředí. Není ale lepší se zamýšlet, jak zlepšit podmínky v těchto oblastech, než při první nesnázi projekt opustit?
Navíc, lithiové baterie se dají recyklovat. Evropská unie klade na recyklaci a cirkulární ekonomiku velký důraz. To značně sníží nutnost těžby surovin z nových zdrojů. To je odpověď i na kritiku, která tvrdí, že strategické zdroje surovin ovládají cizí mocnosti jako Čína… Pokud budeme schopni recyklovat, obejdeme se i bez nalezišť v Africe.
Dále se rozvíjejí technologie jako syntetická paliva a vodík. To jsou ale inovace, které jsou teprve na začátku cesty a budu se jim věnovat v nějakém jiném článku.
Závěrem bych zmínil, že by se doprava měla přesouvat z aut na kola do hromadné dopravy, protože ta na jednu osobu a kilometr vyprodukuje jen zlomek emisí skleníkových plynů. To je vůbec nejekologičtější možné opatření. Nelze tak činit stoprocentně, ale naše úsilí by se mělo napřít i tímto směrem.